Duševní pohoda a Parkinsonova nemoc

Tělesné a emoční příznaky Parkinsonovy nemoci a deprese se částečně překrývají (snížená mimika tváře, strnulé držení těla, zpomalený pohyb, tichá řeč, delší trvání odpovědí a podobně), což zhoršuje diagnostiku. Pacienti též často přisuzují své duševní problémy náročnému přizpůsobování se postupující Parkinsonově nemoci. Proto je třeba problémy vždy konzultovat s lékařem.

Samozřejmým předpokladem pro zvládnutí deprese je její rozpoznání. První změny obyčejně zaznamená okolí nemocného. Určitě je vhodné, abyste na ně pacienta upozornili. Pacient sám by se měl zamyslet, zda skutečně pociťuje nějakou změnu svého prožívání. Tato fáze může být velmi náročná. Mnoho nemocných si dokáže pro změny nálad najít množství (pseudo)racionálních vysvětlení a odmítá o nich hovořit s lékařem. Přitom právě diskuse s lékařem je základním a nevyhnutelným krokem k úspěšnému zahájení léčby. Kromě farmakologické léčby má důležitou úlohu v terapii deprese i psychoterapie.

Výskyt demence u pacientů s Parkinsonovou nemocí se odhaduje mezi 10-40 %. U mnohých dalších pacientů se však vyskytuje postupné omezování poznávacích schopností, které ale nedosahuje kritéria demence. Tento deficit poznávacích schopností se vyskytuje pravděpodobně u více než poloviny lidí s Parkinsonovou nemocí, stoupá s věkem a stupněm pohybového postižení. I tyto projevy však omezují kvalitu života pacientů. Jsou to například zpomalené myšlení, problémy s odpovídáním na otázky, apatie a podobně. Demence se častěji vyskytuje u pacientů s pozdním nástupem onemocnění (nad 60 let věku). Výskyt demence zhoršuje prognózu onemocnění.

Úzkost je častým průvodním znakem onemocnění a souvisí s kolísáním hladin dopaminové léčby. Ve druhé polovině noci se projevuje probouzení ve stavu panické úzkosti. Mnozí pacienti to nesou velmi těžko. Přechodně se k tlumení úzkosti používají nižší dávky benzodiazepinů. V žádném případě se však nepodávají dlouhodobě kvůli riziku vzniku návyku. Kromě léků se proti úzkosti osvědčila relaxace, podpůrná psychoterapie a postupy zahrnující tělesná cvičení.

Psychotické příznaky se projevují u 20-40 % nemocných a většinou souvisí s antiparkinsonskou léčbou. Zvýšené riziko přináší zejména kombinace léků používaných při léčbě Parkinsonovy nemoci, jejich náhlé navýšení, výskyt deprese a demence. Psychotické projevy se častěji vyskytují také u pacientů s pozdním začátkem onemocnění (nad 60 let věku) i s převažujícími příznaky ztuhlosti a zpomalení pohybu.

Vývoj psychotických příznaků často začíná výskytem živých snů, nočních děsů a nočních můr. Nejčastěji se objevují zrakové halucinace nebo iluze. Méně často se vyskytují bludy, zejména paranoidní. Při Parkinsonově nemoci bývají halucinace proměnlivé a zpočátku se projevují po velmi krátkou dobu. Sluchové halucinace se vyskytují méně často, ale většinou společně se zrakovými.

Všechna antiparkinsonika mohou vyvolat nebo zhoršit psychotické příznaky. Vliv léků ale nemůže být jediným vysvětlením těchto příznaků. Psychotické přežívání se objevuje u 5-10 % pacientů bez ohledu na léčbu.

_{CZ-N-DA-PD-2100024 - Datum poslední úpravy: prosinec 2021}