Diagnostika Parkinsonovy nemoci

Mezi ně patří:

• krevní testy – rychlost sedimentace erytrocytů (ESR), krevní obraz (hladina cukru, jaterní testy, funkce ledvin a další)
• sonografie (ultrazvuk) – zjišťuje se zejména stav krčních tepen, jejich průtok
  a případné změny
• EEG (elektroencefalograf) – pomocí snímacích elektrod umístěných na povrchu hlavy se po dobu vyšetření zaznamenává aktivita mozku
  v klidovém stavu v kombinaci se změnou v dýchání, zavírání a otevírání očí a podobně
• CT mozku – počítačová tomografie využívá RTG záření a tenkými řezy zmapuje strukturu mozku, většinou s aplikací kontrastní látky do krve; snímá celkový stav mozku, cévy či případné změny
• MRI – magnetická rezonance využívá magnetické pole a rádiové vlny na vytvoření obrazu pacientova mozku

Lékař se orientuje podle výsledků vyšetření, věku pacienta, rodinné anamnézy a příznaků. Parkinsonova nemoc se nedá přesně diagnostikovat, proto specialista musí nejprve vyloučit jiná onemocnění (například Wilsonova nemoc, ateroskleróza krčních tepen a mnohé další), která mohou způsobovat stejné příznaky. Až následně může posoudit, zda šlo o správnou diagnózu nebo je třeba hledat dále. Teprve pak stanoví terapii a naordinuje léčbu.

Parkinsonský syndrom (též parkinsonismus nebo Parkinsonův syndrom) je soubor příznaků, které jsou stejné nebo podobné jako při Parkinsonově nemoci. Člověk s Parkinsonským syndromem tedy nemusí mít Parkinsonovu nemoc. Přibližně 15 % pacientů s tímto syndromem má příznaky kvůli užívání léků, kardiovaskulárním problémům nebo z jiných příčin. V počátečních stádiích onemocnění může být pro lékaře náročné rozpoznat, zda se u pacienta projevila Parkinsonova nemoc nebo jen syndrom.

_{CZ-N-DA-PD-2100012 - Datum poslední úpravy: prosinec 2021}